Při projíždění sociálních sítí i dalších platforem vidíme, že se v naší společnosti objevuje čím dál více nedůvěra ve vědu, včetně té, která byla již dávno prokázána. Důkazem může být nárůst lidí, kteří nedávají své děti očkovat a celkově nevěří doktorům, učí své děti sami doma a jsou přesvědčeni, že Země je placatá a vesmír neexistuje. Všechno to se může běžnému člověku zdát zvláštní, avšak je pravdou, že těmto věcem věří čím dál tím víc lidí. Ale proč?

Jedním z důvodů je rozmach sociálních sítí. Ty totiž dávají těmto lidem možnost být v uzavřené skupině stejně zaměřených lidí. Navzájem se tak mohou podporovat ve svých názorech, aniž by jim někdo oponoval nebo přicházel s jinými argumenty. Tím v nich vzniká pocit výjimečnosti, což je v tomto jednání ještě podporuje. Často se pak tato část jejich života stává v podstatě stěžejní.

Dále je tu fakt, že věda v posledních desetiletích nedělá tak viditelné pokroky, jako tomu bylo dřív. A na nové vynálezy se často hledí s despektem – příkladem zde mohou být elektrické automobily. Nových převratných vynálezů je tedy podstatně méně, tedy alespoň těch, které vidí široká veřejnost, a na druhou stranu je k nim přistupováno s mnohem větší nedůvěrou.

Pak je tu také fakt, že věda doposud nevyřešila všechny problémy, jak si dříve běžný člověk myslel. Věřilo se, že s její pomocí odstraníme všechny nemoci i potíže, které lidstvo trápí, a najdeme odpověď na všechna tajemství vesmíru. Ukázalo se však, že vše je mnohem složitější, než jsme si na první pohled mysleli. Jistě, udělaly se velké pokroky, avšak stále je mnoho otázek, které zůstávají nezodpovězeny, přičemž náboženství a jiné alternativní směry odpovědi nabízí. Jsou tedy pro lidi přijatelnější, ačkoliv tyto odpovědi mnohdy nejsou ani zdaleka správné.

V neposlední řadě nesmíme zapomínat na úmyslné vzbuzování nedůvěry ve vědu a vzdělání obecně, o které se snaží pomocí kampaní některé vlády. A jak se zdá, funguje to.

Je opravdu skvělé, když člověk žije v takové společnosti, která mu vyhovuje a kde je mu opravdu dobře. A neznamená to, že to musí být pouze jenom společnost lidí. To vlastně může být téměř jakákoliv společnost. Protože někdo se cítí nejlépe mezi zvířaty mezi domácími mazlíčky. A to ve většině případů bývají hlavně starší lidé, například moje babička říká, že už by nedokázala bydlet s nějakými spolubydlícími. Ona totiž bydlela jednu dobu v senior centru. Byla totiž dlouhodobě nemocná. Sice ano, měla tam nonstop společnost dalších seniorů, ale prý jí to vůbec nebavilo. Nelíbilo se jí to.

A říkala, že se jí nejvíce líbí doma, kde má své kočky. Babička má hodně koček, má také dokonce psa a sama říkala, že už by bez těchto zvířat vůbec být nemohla. Že nejlepší společností právě dělají její zvířata. Já se tomu nedivím a dávám také babičce za pravdu. Protože je opravdu hodně lidí, kteří se cítí ve společnosti zvířat opravdu nejlépe. Vezměte si, kdybyste třeba vůbec neměli žádné zvíře a přáli byste si ho. Tohle je většinou chtějí malé děti, ale rodiče jim to většinou nechtějí vůbec dovolit. Takhle jsem jednou dopadla já, když jsem po rodičích chtěla, aby mi pořídili malé štěně anebo kotě.

Bohužel jsem s tím vůbec neuspěla. Svého psa jsem si pořídila asi jako sedmnáctiletá holka. Kdybyste potom viděli moji rodiče, jak z toho byli opravdu nešťastní a jak nadávali, že máme doma zvíře, tak byste se asi chytali za hlavu. Moji rodiče je to snad asi přeháněli. Vůbec nechápu, proč třeba někteří rodiče nechtějí svým dětem pořídit nějaké zvíře. Vždyť já, no vůbec nic špatného není. Navíc se říká, že když dítě vyrůstá ve společnosti nějakých zvířat, že prý to také omezuje nějaké alergie a tak podobně. To já, když mám nyní syna, tak jsem mu pořídila pejska i kočičku. Protože syn si to přál a já to mám také doma ráda také máme doma potkana. Je to můj oblíbený mazlíček. Myslím si, že doma se takhle ve společnosti zvířat všichni ji máme moc dobře.