Je opravdu skvělé, když člověk žije v takové společnosti, která mu vyhovuje a kde je mu opravdu dobře. A neznamená to, že to musí být pouze jenom společnost lidí. To vlastně může být téměř jakákoliv společnost. Protože někdo se cítí nejlépe mezi zvířaty mezi domácími mazlíčky. A to ve většině případů bývají hlavně starší lidé, například moje babička říká, že už by nedokázala bydlet s nějakými spolubydlícími. Ona totiž bydlela jednu dobu v senior centru. Byla totiž dlouhodobě nemocná. Sice ano, měla tam nonstop společnost dalších seniorů, ale prý jí to vůbec nebavilo. Nelíbilo se jí to.

A říkala, že se jí nejvíce líbí doma, kde má své kočky. Babička má hodně koček, má také dokonce psa a sama říkala, že už by bez těchto zvířat vůbec být nemohla. Že nejlepší společností právě dělají její zvířata. Já se tomu nedivím a dávám také babičce za pravdu. Protože je opravdu hodně lidí, kteří se cítí ve společnosti zvířat opravdu nejlépe. Vezměte si, kdybyste třeba vůbec neměli žádné zvíře a přáli byste si ho. Tohle je většinou chtějí malé děti, ale rodiče jim to většinou nechtějí vůbec dovolit. Takhle jsem jednou dopadla já, když jsem po rodičích chtěla, aby mi pořídili malé štěně anebo kotě.

Bohužel jsem s tím vůbec neuspěla. Svého psa jsem si pořídila asi jako sedmnáctiletá holka. Kdybyste potom viděli moji rodiče, jak z toho byli opravdu nešťastní a jak nadávali, že máme doma zvíře, tak byste se asi chytali za hlavu. Moji rodiče je to snad asi přeháněli. Vůbec nechápu, proč třeba někteří rodiče nechtějí svým dětem pořídit nějaké zvíře. Vždyť já, no vůbec nic špatného není. Navíc se říká, že když dítě vyrůstá ve společnosti nějakých zvířat, že prý to také omezuje nějaké alergie a tak podobně. To já, když mám nyní syna, tak jsem mu pořídila pejska i kočičku. Protože syn si to přál a já to mám také doma ráda také máme doma potkana. Je to můj oblíbený mazlíček. Myslím si, že doma se takhle ve společnosti zvířat všichni ji máme moc dobře.